31.10.2011
Severoamerické intervence v Latinské Americe -7- Dragova doktrína:
V prosinci 1902 britské, německé a italské válečné lodě připluly před venezuelské pobřeží, několik lodí potopily a zablokovaly přístavy. Požadovaly zaplacení odškodného, které požadovali evropští příslušníci. "Teddy" Roosevelt, tehdejší prezident Spojených států, schválil námořní akci evropských mocností. Ale latinskoamerické země byly touto agresí rozhořčeny.
Celý článek
24.10.2011
Severoamerické intervence v Latinské Americe -6- Kuba:
Od roku 1868 se kubánští vlastenci chápali zbraní proti španělské koloniální moci. Když byli po deseti letech bojů poraženi, začali opět v roce 1895 válku. Dosáhli ve válce úspěchu. Vítězství a nezávislost byla nadosah. A pak si pospíšily Spojené státy se svou intervencí. Yankeeovské investice do plantáží cukrové třtiny a do dolů na ostrově byly značné a představitelé Spojených států se neostýchali veřejně říkat, že pro ně kubánský cukr má životní význam podobně jako obilí a bavina z Indie a Egypta pro Velkou Británii.
Celý článek
17.10.2011
Severoamerické intervence do Latinské Ameriky -5- Flibustýři:
Asi v polovině XIX. století se střet zájmů, který postavil Velkou Británii proti Spojeným státům ve věci kontroly nad Karibskou oblastí, přiostřil. Obě země byly nuceny podepsat ClaytonBulwerskou smlouvu, v níž společně prohlásily, že budou pracovat na vybudování mezioceánského průplavu na nikaragujském území, aniž by zde Nikaragua měla účast. Uznaly si vzájemně výsady v jeho příštím využívání a tvrdily, že nemají nikterak v úmyslu budovat opevnění, ani "okupovat Nikaraguu, ani vykonávat nadvládu nad jakýmkoliv územím Střední Ameriky."
Celý článek
10.10.2011
Severoamerické intervence v Latinské Americe -4-Výprava do Paraguaye:
V roce 1851 vláda Spojených států jmenovala konzulem v Asunciónu Edwarda A. Hopkinse od společnosti United States and Paraguay Navigation Company – jednoho z majitelů plavebního podniku sídlícího v Rhode Islandu. Hopkins, starý námořník a dobrodruh, znal Paraguay, kde se zdržoval od roku 1845. Vybaven dopisy, které ho akreditovaly jako oficiálního agenta vlády Spojených států, byl uveden do vlivných kruhů a znal se s paraguayským prezidentem Carlosem Antonio Lopezem.
Celý článek
3.10.2011
Severoamerické intervence v Latinské Americe -3-Anšlus Nového Mexika:
Jakmile byl pohlcen Texas, provedl se anšlus dvou dalších velkých mexických provincií – Nového Mexika a Kalifornie. Texas – bývalá mexická province – začal požadovat některá území po Novém Mexiku, která vždy patřila Mexiku, a byl ve svém požadavku podporován samotnou severoamerickou vládou, jež ponoukala k dobyvačné válce. Kalifornie – kde se brzy objeví přítomnost zlatonosné horniny – byla řídce osídlena (jen několik tisíc Severoameričanů) a byla vystavena několika případům potupy – ozbrojená "vědecká výprava" vyslaná prezidentem Polkem a v lednu 1843 vylodění jednotek pod velením jednoho námořního důstojníka, který "omylem" obsadil mexický přístav Monterrey v Kalifornii. Pod tlakem mexické správy se musel nalodit a odcestovat zpět.
Celý článek
1.10.2011
Severoamerické intervence v Latinské Americe - 2- Mexiko:
ROZKOUSKOVÁNÍ MEXIKA - Texas – území větší než Francie – vždy patřil, od příchodu dobyvatelů, koruně Španělska a pak nezávislému Mexiku. Koloniální správa zde zachovávala poměrnou kontrolu díky spojenému působení vojenských posádek a katolických misionářů. Byly to tzv. Presidios (pevnosti). Již v XVIII. století se španělské rodiny usazovaly v Texasu. Ale kolem roku 1817 se začal projevovat proces infiltrace – dnes bychom řekli "ilegální přistěhovalectví". Yankeeové, Němci, Poláci, dokonce i důstojníci a vojáci z Napoleonovy armády sem byli vyhnáni správními úřady po srážkách se španělským katolickým obyvatelstvem.
Celý článek
26.09.2011
Severoamerické intervence v Latinské Americe - 1- Úvod:
Proces emancipace španělských kolonií započatý na začátku XIX. století byl zakončen v průběhu druhého desetiletí minulého století zároveň s ukončením španělské nadvlády nad Novým světem. V roce 1898 jsou španělské moci vyrvány Spojenými státy poslední bašty – Kuba a Portoriko, čímž se dostaly do jejich područí. Jakmile byl zlomen koloniální svazek se Španělskem a zlomen jeho obchodní monopol, nastupují především anglické a následně severoamerické společnosti, které zavádějí svou převahu v Latinské Americe.
Celý článek
19.09.2011
Afrika nezávislostí a "komunismus" V.:
Korupce postihuje jako snět' správu většiny afrických států a též mravy četných politických a administrativních vůdců. Západní státy a soukromé společnosti, které se mezi sebou svářejí o africké trhy jsou oněmi korupčníky. Rozdělování těžko utajovaných darů, a ve vztahu k tomu co je v sázce minimálních, jim dovoluje zajistit politickou klientelu a tučné obchody. Vzhledem k měnové nerovnosti představuje diskrétní provize v devizách ve výši 0,1 % z obnosu smlouvy na dodávku zbraní pro afrického účastníka, ministra nebo funkcionáře, ekvivalent mnohaletého platu. Který západní průmyslník by se za těchto podmínek zbavil možnosti korumpovat?
Celý článek
12.09.2011
Afrika nezávislostí a "komunismus" IV.:
V tomto světě řízeném zákony světového trhu, kde se investuje jen v závislosti na očekávaném zisku (do podle terminologie finančníků tzv. "užitečné Afriky"), sít' kapitalistických zájmů má své místní vazby prostoupené "liberálním" krédem, jež jsou schopny jej propagovat a dát respektovat obyvatelstvem. Tím, které trpí, přičemž oni pobírají zisky, které vyplývají ze systému. To byli po dlouhou dobu (1969-1990) divocí vojenští surovci jako Bokassa ve Středoafrické republice, nebo Amin Dada v Ugandě. Zkorumpovaní tyrani jako Mobutu v Zaire a řada dalších. Všichni vděčili za své bohatství, které nahromadili, a za svou politickou dlouhověkost jen mnohotvárné podpoře mocného Západu ve jménu antikomunismu. Někteří z nich dosud přežívají, jako Eyadema v Togu, který je udržován s francouzskou podporou v návaznosti na jednu nemilosrdnou represi.
Celý článek
5.09.2011
Afrika nezávislostí a "komunismus" 1960 - 1998 III.:
Mozambik má obdobnou historii. I on sotva se dostal z portugalské nadvlády byl vystaven pustošením válkou vedenou separastickými silami RENAMO financovanými a vyzbrojovanými po šestnáct let rasistickou Jižní Afrikou a tajně i některými západními mocnostmi, bohužel včetně Francie. I zde mírový proces pracně nastolený po roce 1994 (Mandelův Africký národní kongres se tehdy dostal v Jižní Africe k moci) dal velkou většinu hlasů straně FRELIMO (at' pan Courtois promine, ale velmi málo marxistické). Nezbývá nic jiného, než výstavba zpustošené země, která ztratila stovky tisíc obyvatel, podstatnou část svého průmyslu a jejíž obdčlávatelné pozemky jsou posety nášlapnými minami, které budou zabíjet a utrhávat končetiny ještě po desetiletí. To jsou zločiny komunismu? Autoři typu M. Courtoisc by měli poněkud prostudovat historii černé Afriky jinde než jen z děl "vyrobených" a používaných v Pretorii před deseti lety!
Celý článek
1.09.2011
Afrika nezávislostí a "komunismus" 1960 - 1998 II.:
Na konci tohoto "důkazu" proloženého několika etnickými omyly ("Ruandská vlastenecká fronta Toutsi" /sic/ "Ruanda s genocidou Hutů" /sic/) začíná historie "rudé říše Etiopie". Pokud je příslušná chronologie takřka správná, události jsou uváděny bez jakéhokoliv politického a sociálního kontextu. "Říše Hailé Sclassiého se bez větších otřesů zhroutí" a šéf vojenské vlády Mengistu "zapojí otevřeně zemi na cestu socialismu", vzešlého ze "směsi revoluční ideologie a místních tradic".
Celý článek
29.08.2011
Afrika nezávislostí a "komunismus" 1960 - 1998 I.:
Na konci tohoto století prožíváme čas podivných pokání. Neúspěchy, dramata, zločiny tří předchozích generací nám vráží do obličeje jako zuřivé kočky své vytažené drápy. Je proto ještě nutné ztrácet zdravý rozum, veškerou počestnost analýzy, překroutit sny o štěstí našich otců i naše vlastní do podoby zločinu? Je nutné proto opustit veškerou jasnozřivost, veškerý ideál pokroku a zařadit se do bečícího zástupu kajícníků, kteří se pokorně přiznávají za zvuku fanfár k hříchům jiných?
Celý článek
22.08.2011
Přes islámský terorismus k přizpůsobení (1980-1998) II.:
A jsou to též akce ničení a masakrů islámského terorismu, který je již dávno před rokem 1990 manipulován stoupenci napojenými, podobně jako státní moc, na neoliberalismus jak alžírské buržoazie, tak i na mezinárodní živly, které jsou dobře zabydleny v západních hlavních městech, zvláště v Londýně. Vybavují se nástroji identitarismu, který chtějí zaměnit za islám v naději, že získají jedince na okraji společnosti, žijící zvláště na předměstích.
Celý článek
15.08.2011
Přes islámský terorismus k přizpůsobení (1980-1998) I.:
Výrobní síly vytvořené pro alžírské národní potřeby poskytovaly čtyřikrát více pracovních příležitostí než před nezávislostí. Na cestě vytváření široce integrované struktury a otevřením se směrem k "trhu" se ale počínaje lety 1978-1980 neutralizuje, než se stane sterilním a rozrušeným. Znova je nabourávána struktura alžírské společnosti. Během oněch předchozích osmnácti let, během nichž zůstalo Alžírsko svázáno s mezinárodním kapitalismem pouze směnou 95 až 98 % těžby ropy a plynu proti dovozu (z více než jedné třetiny) hlavně zařízení a přibližně stejného množství surovin a polotovarů, se produkce energie (a to především elektrické) znásobila sedmkrát.
Celý článek
8.08.2011
Alžírská válka za další vykořisťování 1954 - 1962 II.:
2. Neblahé dopady na Francii – Finanční nerovnováha a schodek v rozpočtu se nadále ve Francii od roku 1954 až do nezávislosti prohlubují vzhledem k nárůstu vojenských výdajů, které mají svůj začátek již před 124 roky. V roce 1955 se příspěvek rozpočtu metropole do rozpočtu Alžírska zvýšil o jednu třetinu, ze 107 na 140 miliard franků (asi 17 miliard dnešních franků). V tom není započítán nárůst vojenských výdajů v důsledku vyslání "záložníků" a těch, kteří byli povoláni ke svým kontingentům a také vzhledem k přodloužení jejich služby o jeden rok, což bylo umožněno udělením "zvláštních pravomocí" Guy Molletovi v březnu 1956.
Celý článek
1.08.2011
Alžírská válka za další vykořisťování 1954 - 1962 I.:
1. Návrat masakrů, ničení, rušení struktury - Cifra udávající alžírské oběti ve válce o nezávislost není přesně známa. Bezpochyby se však pohybuje mezi jedním a půl milionem mrtvých potvrzeným FLN a 330 000, jak ji uvádějí francouzské oficiální výčty. Ty vždy pečlivě dbají, aby nemusely počítat mrtvoly z hromadných hrobů, které se čas od času ještě dnes objevují. Rozpory mezi výsledky sčítání v letech 1954, 1960 a 1966 i bilance přirozeného přírůstku umožněné příslušnými ohlášeními nutno brát s ohledem na zdůraznění neúpiných hlášení narození i úmrtí. To je zřejmé u natality, jejíž míra se udržovala od roku 1950 do roku 1955 stále na úrovni mezi 4,2 až 4,4 % a zvýšila se asi o 5 % pro rok 1962. Tím spíše je to zřejmé u úmrtí, kde počet ohlášených úmrtí během oněch osmi let se zvyšoval nad 115 000 v roce 1954 podobně jako v roce 1963 až na 140 000 a 154 000 po roce 1956.
Celý článek
25.07.2011
Vykořisťování "Francouzského Alžírska" 1871-1954 IV.:
4. Masakr jako odpověd' na zvyšující se politické požadavky - Výjimečné zákonodárství podporující segregaci bylo zbraní používanou k tomu, aby se Alžířanům vnutila tato situace nerovnosti, jež činila jejich vykořisťování oficiálním. Zákoník o domorodcích (code de 1'indigénat), který byl uveden v platnost v roce 1874 a byl rozšířen na "smíšené komunity" civilních území v roce 1881 a byl revidován v roce 1881 a pak v roce 1914, udržel po celou dobu druhé světové války tento "apartheid".
Celý článek
18.07.2011
Vykořisťování "Francouzského Alžírska" 1871-1954 III.:
Co se týká technické infrastruktury, ta odpovídala požadavkům kolonializace a kapitálu. Je jisté, že v roce 1830 nebyl v Alžírsku ani kilometr železnice – ale ani ve Francii. Ale oněch 4 372 kilometrů jednokolejné dráhy, často úzkokolejné, jež byly uvedeny do provozu od šedesátých let minulého století, odpovídalo při čtyřnásobné rozloze a pětině obyvatelstva Francie jen jedné patnáctině železnic metropole a to ve vztahu jen k osadnické menšině a jen v rozsahu jedné desetiny v ekvivalentním počtu ke kolonizovanému obyvatelstvu. Odpovídaly svým provozem i svým rozložením jen potřebám odvozu exportních výrobků do přístavů. Spojovaly Maroko a Tunisko přes Orán, Alžír, Bóne (`Annaba) přes kolonizované pláně vedoucí k těmto přístavům v Nemours (Ghazaouct), Bougie (Bejaia) a Philippeville (Skidha). Dopravoval se zinek z Zcllidje, alfa po cestách z Crampelu (Ras-el-Ma), černé uhlí z Becharu/Kenadza a z Djclfy, datle z Tugurtu a Biskry, fosfáty a železo z Kuifu a z Ouenzy.
Celý článek
11.07.2011
Vykořisťování "Francouzského Alžírska" 1871-1954 II.:
2. Co představuje toto "Francouzské dílo"? Až do nezávislosti Alžírska slyšeli francouzští školáci chválu nad tímto "dílem Francie". Po roce 1962 se oživují vzpomínky na "výjimečnou infrastrukturu", kterou zde odkázal kolonizátor své kolonii, která se stala nezávislou – cesty, železnice, vinice, citrusové sady, zdravotnictví, školy atd.. Jakoby Alžírsko v roce 1830 nic nemělo a jakoby se mu pak "všechno" dalo. V rámci subtilnějšího koloniálního "revizionismu" Jacques Marseille ve své vydané disertaci že význam výdajů z francouzských veřejných fondu v této zemi by měl dosvědčit šíři úsilí mateřské země. Ten měl takto zavést struktury, které vytvářely nerovnováhu a umožnil uspokojovat poptávku "za cenu obchodního schodku", kteréžto úsilí mělo "zachránit Alžírsko před bídou a rebelií".
Celý článek
4.07.2011
Vykořisťování "Francouzského Alžírska" 1871-1954 I.:
Potlačení povstání v roce 1871 vytvořilo na 75 let a pak po ještě vražednějším potlačení v roce 1945 na dalších téměř deset let až do listopadu 1954 období "klidu" příznivé pro "obchody".
Celý článek
Domů
